HORNICKÝ HRÁDEK U VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU
Pojďme se společně projít údolní nivou dnešního Bělokamenského potoka procházejícího katastry obci Bílý Kámen, Plandry a Vyskytná nad Jihlavou. Území se nachází asi 8 km severozápadně od Jihlavy a stále častěji je navštěvováno turisty směřujícími za poznáváním krásných a místy jakoby nedotčených koutů naší Vysočiny. Sever a východ tohoto území je orámován hustě zalesněným Kamenitým vrchem (660 m) a na západě jsou svahy Hlávkovského kopce (596 m) posety zelenou mozaikou remízek, polí a luk.
První obyvatelé vstoupili do těchto míst někdy ve druhé polovině 12. století a zbudovali tady ves, kterou podle říčky, deroucí se přes kameny a kořeny stromů, nazvali Vyskytnou. Zásluhu na osídleni této části Vysočiny měl klášter v Želivě založený pražským biskupem Otou spolu s českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou v roce 1139. Nevelký klášterní majetek se časem rozrůstal, což nejlépe dokumentuje listina papeže Honoria III. z roku 1226. Text této listiny obsahuje výčet pěti desítek vsí mezi nimiž nalezneme nejen Vyskytnou, ale i nedaleký Jeníkov, Bradlo, Ježenou a Hodějov. Jen pro úplnost dodejme, že ves Bradlo se nacházela na druhém břehu řeky Jihlavy, na moravské straně, a později zanikla, stejně jako Hodějov, který se rozkládal někde v místech dnešního Hubenova.
A osídlovací proces pokračoval dál. Patrně ještě do konce první čtvrti 13. století vyrostla nedaleko Vyskytné ves Tloukov, dnešní Hlávkov, Jiřín, a při brodu přes řeku Jihlavu ves Rantířov. Charakteristickým rysem této krajiny byly lesy, což potvrzuje samotný název celého zdejšího území nazývaného Borek. Vsi byly zakládány na vymýcených či vypálených místech, což v mnoha případech poznamenalo dodnes patrný půdorys jejich prvotní domovní zástavby. Kruhová či do půlkruhu obestavěná náves uprostřed s rybníkem pro napájení dobytka.
Velkými proměnami prošla zdejší krajina po nálezech stříbronosných rud v okolí Jihlavy. Důlní díla zaplavila do té doby tichá lesní zákoutí a zasáhla i do života zdejších obyvatel. Došlo k přílivu horního lidu z německy hovořících krajů, k rozsáhlému odlesňování kutišť a k těžbě dřeva pro potřeby dolů a tavíren, k zakládání celých kaskád hornických rybníků a v neposlední řadě k rozvoji starých a zakládání nových vsí. V okolí Vyskytné se kutalo hned na několika místech dnešního vrchu U sv. Antonína, kde vyrostla ves Rounek a na Kamenitém vrchu, kde uprostřed dvou kutišť zajišťovala jejich provoz ves Bílý Kámen. Sám název hovoří o křemeni, který dodnes můžeme objevovat na odvalech kolem zdejších šachet a v něm nacházet zbytky galenitu.
Ještě pár kroků a konečně se dostáváme do údolí Bělokamenského potoka, kde v minulém roce proběhlo několik zajímavých průzkumů, při nichž došlo nejen k objevu lokalit souvisejících s hornickou činností, ale nově byla lokalizována i původní ves Bílý Kámen, která někdy kolem poloviny 15. století zcela zanikla. Dnešní Bílý Kámen byl znovu založen až v první polovině 18. století. Tehdy také byl výrazně poznamenán počátek námi dnes sledované údolní nivy Bělokamenského potoka uváděného na mapě stabilního katastru z roku 1838 coby Forellen Bach, Pstruhový potok. U vsi samotné byly zbudovány tři veliké rybníky: Kiefer Teuch, Borový, Tanne Teuch, Jedlový a nakonec Dorf Teuch, Vesnický, po jehož hrázi se dodnes přijíždí do obce. Čtenáři jistě neuniklo, že všechny uvedené názvy vypovídají o přírodě, o lese a čisté vodě. Jen Jedlový rybník však přestál všechny dobové změny a jeho hladina se dodnes třpytl v zářivém slunci…
Ale pojďme dále podél potoka, podél zalesněných stráni. Přejděme silnici z Vyskytné do Plander a zastavme se u místa, kde podle kronikáře Augustina Siegla z Vyskytné stával polní křiž. Dnes tady poutají pozornost jenom dvě skládky. My však přejdeme silnici a vydáme se po lesní cestě či svážnici dále po proudu meandrujícího potoka. Zanedlouho cesta konči a následuje trochu romantická pěšina podél trsů blatouchů, balvanů a vysoké trávy. Po chvilce klopýtání se pozornému oku nabídne pohled na protilehlou mírně svažitou stráň, kde na mýtině nesměle vykukuje nevelký pahorek. Jsme u cíle. Hornický hrádek či fortifikace a nebo, chcete-li, opevnění typu motte. Je tady před vámi. Stačí se přebrodit, přeskočit a nebo vstoupit do chladné vody Bělokamenského potoka.
Nevelká kruhová fortifikace se nachází v jihovýchodním cípu katastru obce Vyskytná nad Jihlavou, nad pravým břehem Bělokamenského potoka, asi 300 m od bývalého Brandlova mlýnu. V těsné blízkosti probíhá tzv. starohorský vodní náhon, dodnes uváděný chybně jako rantířovský. Začíná v jihozápadním cípu katastru Vyskytné, nad dosud stojícím Böhmovým mlýnem, dříve Sieglovým a ještě dříve Rychtářským. Tady byla na Jiřínském potoce zřízena v roce 1315 malá vodní přehrada, jinak retenční nádrž, a odtud byla voda vedena asi 7 km dlouhým náhonem až do Starých Hor u Jihlavy, kde poháněla vodotěžné stroje v tamních vodou sužovaných šachtách.
Ale vraťme se zpět k našemu opevnění, o němž se poprvé dočteme v málo známé pověsti, kterou zaznamenal v roce 1919 kronikář Augustin Siegl. Jenom si řekněme, že tady navzdory tak malému opevnění sídlil velmi zlý rytíř sužující celý kraj. Co jiného můžeme od zlého rytíře čekat ... V roce 1920 byla pověst publikována v Deutscher Volkskalender fůr die lglauer Sprachinsel na str. 139-141 pod názvem Der Burgstadel. Autor pak užil v textu dalšího výrazu Heustadel, což volně přeloženo může znamenat hrádek a nebo seník. Důležitější je v tomto případě lokace samotného opevnění v závěru pověsti. Místu věnoval pozornost i německý historik Anton Altrichter v knize Sagen aus der lglauer Sprachinsel (1920), kde pověst vyšla pod názvem Der Burgstadl. V roce 1931 byla otištěna znovu v rozšířeném vydání Aus dem Schatzberg. Posledního vydání se jí dostalo v roce 1963 v SRN a to pod původním názvem Der Burgstadl.
Zajímavý zápis obsahuje obecní kronika Vyskytné, Gedenkbuch der Gemeinde D. Giesshübl z roku 1928, uložená dnes v jihlavském archivu. V části popisující jihovýchodní hranice obecního katastru neopomněl kronikář Siegl uvést lokalitu „ hluboký úvoz vedoucí od Folthoforova kříže proti Burgstadelu “, aniž by připojil ještě nějaké další podrobnosti. Faktem zůstává, že opevněné místo důvěrně znal. Stejně tak je pozoruhodné, že o něm věděla celá řada starousedlíků. Místo navštěvoval i akad. malíř Gustav Krum, rodák z Jihlavy, který dnes žije v Praze. Jeho tvorba je čtenářům jistě známa. Jen připomenu, že jeho obrázky provázejí publikaci Listy a obrazy z minulosti Jihlavy od Františka Hoffmanna. Podle jeho vyprávěni šlo o hrádek, na jehož vyvýšenině stával seník s krmelcem pro lesní zvěř. Okolí místa bylo kolem poloviny 20. století porostlé křovisky a stromy. Co by to bylo za malíře, kdyby jednu ze svých kreseb nevěnoval i zdejšímu hrádku. Je uveřejněna na titulní stránce.
Na vrcholu uměle navršené kruhové vyvýšeniny, na akropoli, stálo patrně dřevěné opevnění s palisádou jištěné kolem dokola hlubokým přikopem. Pokud by byl hrádek budován v roce 1315 spolu se zmíněným náhonem a sloužil by jeho potřebám, jistě by byl zaplaven vodou z náhonu. Koryto náhonu se však nachází pod hrádkem a tak se můžeme právem domnívat, že opevnění bylo zbudováno před tímto datem a že patřilo ke zdejší huti. Tu nám přibližuje větší upravená plocha v bezprostřední blízkosti jižně od hrádku, opatřená zčásti nízkým valem. Tady vedle střepů a hřebů došlo k nálezu strusky coby pozůstatku po hutnění barevných kovů. Lokalitu ve tvaru písmene „J“ zachytil geometr i na nejstarší katastrální mapě Vyskytné z roku 1780 pod parcelním čís. 2918. Tady stály tavící pece, různé přístřešky pomocných provozů a dílen a skládka přetříděné rudy do pecí. Kolem procházela stará cesta z Vyskytné k nedalekému brodu přes řeku Jihlavu, která dále směřovala do Horního Kosova a do Jihlavy. Ještě v 17. století byla užívána, což dokazuje neštěstí, které se tady odehrálo v roce 1698, kdy nad brodem utonuly tři děti jdoucí z Vyskytné do Jihlavy.
Během průzkumu námi dnes sledovaného hrádku, který proběhl dne 9. 8. 2003, byly zjištěny následující skutečnosti. Celkový průměr opevnění včetně příkopu je 26 m, současná hloubka příkopu 1 - 1‚5 m, šířka příkopu cca 4 m, výška vlastního navršeného pahorku či akropole cca 4 m a průměr náhorní plošiny 11 m. Tady se nacházelo vlastní opevnění, v němž bylo přechováváno zpracované stříbro z hutě před odvozem do mincovny v Jihlavě. Byl to jakýsi trezor střežený neustále ozbrojenou stráží, do něhož se vstupovalo po padacím mostku přes příkop a pevnými vraty opatřenou vstupní brankou.
Opevnění coby kruhová parcela čís. 170 bylo vyznačeno pouze na plánu z roku 1780, kdy tato parcela patřila ke gruntu ve Vyskytné čp. 1. Majitelem byl Mathias Höffer. Důležitý je pomístní název celé této lokality, Bei Lamgruben, který byl zaznamenán geometry na obou katastrálních plánech. Jde o termín užívaný v hornictví a v doslovném překladu vyjadřuje „ hubené stěny či jámy “, jinak řečeno, vytěžené místo. Další pomístní název byl zaznamenán severně od hrádku, Auff der ödung, Na pustém. Opět jakoby připomínal zdejší vytěžené kutiště. Na plánu z roku 1838 už nebyla okrouhlá parcela vyznačena. Stala se součástí sousedních parcel čís. 254 a 255, které na počátku 19. století vlastnil Josef Engel vulgo Fatz bydlící ve Vyskytné čp. 32. Zvláštností tohoto plánu je, že spodní část Bělokamenského potoka se tehdy nazývala Preitenhöfer Bach, Planderský potok.
Závěrem je možné říci, že zdejší hornický hrádek je v jihlavském rudním revíru zatím ojedinělý. Jemu navlas podobný se nachází ve Štítkách u Želetavy. O drobných opevněných polohách se zájemci mohou dočíst ve sborníku Stříbrná Jihlava 2004. Našemu hrádku popřejme brzké zařazení na seznam nemovitých kulturních památek kraje Vysočina a větší zájem veřejnosti.
Ladislav Vilímek 5/2007
